[ Pobierz całość w formacie PDF ]

bièka.  Jezulátko sedí v nebi na svìtlém trùnu a posílá dárky
hodným dìtem po andìlích, kteøí je pøináaejí na zlatých obla-
cích. Neslyaíte nic ne~ zvonkù hraní.
Dìti se dívaly do oken, nábo~nì babièku poslouchajíce.
Vtom kmitla okolo Adelka pak aeptala tiae:  Babièko, to svìtlo
bylo Jezulátko, viïte?  Babièka pøisvìdèila, vtom také mat-
ka do dveøí vcházela, oznamujíc dìtem, ~e v babièèinì svìt-
nici Jezulátko jim nadìlilo. To byl shon, to bylo radosti, kdy~
vidìly okráalený strom a pod ním krásných darùl osvìtlený.
Babièka sice neznala ten zpùsob, mezi lidem se to nedìlalo,
ale líbil se jí; dlouho pøed vánocemi v~dy u~ sama pamatova-
la na strom a dceøi okraalovat ho pomohla.  V Nise a v Klad-
sku panuje vesmìs ten zpùsob; vía-li pak se pamatovat, Kaa-
pare, byl jsi tenkráte, kdy~ jsme tam byli, u~ hodný hoch, pra-
vila babièka synovi, nechajíc dìti tìait se s dary a usednouc
vedle nìho ke kamnùm. -  Jak bych se nepamatoval; hezký
to zvyk a dobøe, Terezko, dìláa, ~es ho zavedla; budou to
nìkdy dìtem krásné vzpomínky, a~ se octnou v trudech ~ivo-
ta. Na ten den si èlovìk dokonce v cizinì nejradìji vzpomíná,
já to zkusil po kolik let, co jsem ve svìtì byl. Dost dobøe jsem
se mnohdy mìl u mistra, ale v~dy jsem si myslil: Ký~ bych
sedìl radìji u matky a mìl kaai s medem, buchtièky s mako-
vou odvárkou a hrách se zelím, vaecka ta dobrá jídla bych
vám za to dal. -  Naae jídla, usmála se babièka a pøikývla
hlavou; ale jeatì jsi zapomnìl suaenou míchaninu (ovoce). -
 To víte, o to jsem nehrubì dbal; v Dobruace øíkají tomu muzi-
ka. Na nìco jiného jsem ale vzpomínával, co jsme vaickni rádi
poslouchávali. -  Vaak já vím, co myslía: pastýøskou koledu,
to je zde také, poèkej, uslyaía to zanedlouho, pravila babiè-
ka, a sotva to doøekla, ozvala se zvenèí u okna pastýøská trou-
ba. Nejdøív odtroubil melodii pastýøské písnì kolední, pak zaèal
zpívat:Vzhùru vstaòte, pastýøkové, hlasná novina, Spasitel
se nám narodil v Betlémì v chlívì - Máa pravdu, Kaapare,
kdybych neslyaela tu píseò, ani by mi Bo~í hod nepøicházel
tak veselý, pravila babièka, poslouchajíc s potìaením. Pak
ale ala ven a nalo~ila pastýøovi do moany výsluhu.
Na `tìpána ali chlapci na koledu do mlýna a do myslivny;
kdyby nebyli pøiali, paní máma byla by myslila, ~e na nì strop
spadl, a sama by byla na Staré bìlidlo pøibìhla. Bertík a Fran-
tík zase navzájem dolù pøiali koledovat. Ubìhly vánoèní hody;
dìti povídaly si u~ zase, ~e pøijdou Tøi krále a pan uèitel ~e
pøijde psát tøi krále na dvéøe a koledovat, a po Tøech králích
slavily pøástevnice teprv  dlouhou noc . Ovaem na Starém
bìlidle a ve mlýnì nebylo to jako ve vsi, kde bylo mnoho cha-
sy; tam si volili královnu a krále, byla muzika, strojila
se pøeslice a vrkoè se dával. Na Starém bìlidle vystrojila
se dobrá veèeøe, pøástevnice sealy se, zpívalo se, jedlo, pilo,
a kdy~ tu najednou za dveømi ozval se flaainetl, zaèalo
se v kuchyni tanèit. Pøiael také Tomea, pan otec i myslivec,
pøiali jeatì nìkteøí a taneèek byl spoøádán. Kuchyò byla ovaem
cihlami vylo~ena, ale dìvèata si z toho nic nedìlaly, a kterým
líto bylo støevícù, tancovaly bosy.  No jakpak, babièko, mohli
bychom spolu trochu faldy provìtrat? aklíbil se pan otec,
pøijda ze sednice, kde staøí sedìli, do kuchynì mezi tancují-
cí, kde~ i babièka byla, neboe musela dohlí~et na tu malou
drùbe~, která se pletla vprostøed kole spolu se Sultánem
a Tyrlem. ,,I milý pane otèe, bývaly èasy, kde jsem nedbala,
tøebas plné nohy krvavých mozolù byly, jen kdy~ jsem tanèila.
Jak jsem se v hospodì nebo v létì na mlatì ukázala, u~ køi-
èeli hoai: Madlena je tu, hrajte kalamajku, vrtáka! Hajdy, Madla
letìla do kola. Ale teï, ty mùj milý bo~e, jsem jako pára nad
hrncem. -  Co~ je o to, vy jste jeatì jako køepelka, babièko,
mohli bychom pøece zkusit taneèek, mínil pan otec, zatoèe
pikslu mezi prsty. -  Tuhle je taneènice, pane otèe, ta zná
se toèit jak vøeteno, smála se babièka, berouc za ruku mla-
dou Tomaovou, která~ právì stála za panem otcem a rozmluvu
jejich poslouchala. Vesele vzala mladá ~ena pana otce za ruku,
Kudrnovi øekla, aby zahrál tu první zvolna. Kudrna dr~e v jedné
ruce kus jahelníka, z nìho~ pro ukrácení chvíle jedl, spustil
sousedskou, a pan otec musel chtìj nechtìj do kola a chasa
pustila se do tleskání, a~ panímámy vyaly ze sednice podívat
se, co se to bylo pøihodilo. Kdy~ tam byly, vzal Tomea paní
mlynáøku k tanci, pan otec roztancován provedl hospodyni [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]

  • zanotowane.pl
  • doc.pisz.pl
  • pdf.pisz.pl
  • kucharkazen.opx.pl